Konverze na symbolickém začátku proměny celé městské čtvrti

Budovu Energocentrály jsme vnímali jako jeden z nejcharakterističtějších prvků karlínské struktury. Rohová parcela, na které je umístěna, navíc podporuje její dominanci v lokalitě. S ohledem na daný stav jsme omezili vnější zásahy do hmoty budovy na nezbytně nutnou míru. Veškeré nové prvky jsme striktně podřídili převažujícímu vzhledu budovy.

Stávající koncepce domu je dvoupodlažní hmota s převýšeným druhým nadzemním podlažím. Sedlová střecha pod sebou skrývá sedm identických polí v příčném směru a čtyři symetrická pole ve směru podélném. Dvůr separující Kotelnu a Energocentrálu je z ulice uzavřen zděnou bránou, která vzhledově odpovídá charakteru obou budov. Jediný zásah do vnější hmoty budovy představuje nový světlík, který však koncepčně zapadá do původního stylu budovy.

Budova je symbiózou původních masivních kameno-cihelných zdí a nových ocelovobetonových konstrukcí. Vzhledem k historii objektu a jejímu původnímu využití jsme se snažili vytvořit moderní konverzi industriálního objektu. Využili jsme struktury původního zdiva pro zdůraznění současných prvků na kontrastním pozadí historické budovy.

Do původního dvoupodlažního jednolodního prostoru jsme vložili tři samostatně přístupná podlaží. Koncepce je strukturována od přetíženého přízemí s nejnižší světlou výškou, kde těžká ocelová konstrukce leží na původních masivních litinových sloupech, následuje velkými okny otevřený prostor hlavního patra a dům završuje odlehčené bílé podkroví s převažujícím horním osvětlením.

Půdorysná dispozice tvoří ve schématu všech tří podlaží volný prostor obsloužený schodištěm v zadním (severním) příčném poli. Střední trakt navazujících polí patří servisu pater. Volný a jednoduchý prostor dává vyniknout původnímu rytmu budovy, který se do interiéru propisuje okny systémem hlavní nosné konstrukce.

Nová nosná ocelová konstrukce je ve všech prostorech maximálně odkryta, tak aby se vizuálně prosadila. Její proporce byly dány do souladu s masivností samotné stavby. Betonové stropy, jsou v podhledech ponechány v hrubé struktuře a barvě materiálu. Okna a výplně otvorů na fasádě byly nahrazeny replikami, jen povrchová úprava byla změněna z estetických důvodů na pozinkovanou. V interiérech tato barva koresponduje s pozinkovanými podlahami. Konstrukčně se jedná o dvojitou podlahu, vyskládanou ze čtverců 60 × 60 cm.

Zdivo v kancelářských prostorech je omítnuto a bíle natřeno, kromě stěny severní, sousedící s objektem sýpky. Tato stěna zůstala v celé své ploše odkryta a ukazuje tak různorodou skladbu kamenného a cihelného zdiva, ve kterém se odrážejí původní ocelové prvky.

Prostor schodiště je na podlahách ponechán v betonu v kombinaci s prvky z pozinkovaného plechu. Výtahová šachta v centru prostoru je tvořena ocelovou konstrukcí krytou pískovaným sklem, v čele jsou dveře z nerezového plechu.

Prostor podkroví s velkorysou světlou výškou je profilován sklonem střechy. Rytmus celé budovy je v hlavním prostoru podkrovních kanceláří zdůrazněn vystupující nosnou ocelovou konstrukcí. Čelu podkrovního prostoru vévodí původní rozetové okno. Střechu ve hřebeni otevírá světlík nad mezipatrem. V severní části jsou nad schodištěm umístěny technologie vzduchotechniky přístupné přímo z prostoru kanceláří.